Dílo filmařů jako Miloš Forman, Ivan Passer, Miroslav Ondříček, Theodor Pištěk, Karel Černý, Věra Chytilová, Jiří Menzel, Juraj Jakubisko, Dušan Hanák či Jan Švankmajer patří dnes už neodmyslitelně do pokladnice světového filmu. Jejich hvězda se začala rodit před bezmála půlstoletím, v době „československého filmového zázraku“ šedesátých let, který uchvátil diváky na celém světě. Během pouhých několika roků politické a kulturní oblevy v tehdejším komunistickém Československu dokázali filmaři rozvinout kinematografický koncept ohromující publikum autenticitou uměleckého vidění, uměleckým étosem i humornou hravostí a technickou vynalézavostí.
Vpád vojsk Varšavské smlouvy do země v srpnu 1968 zastavil brutálně další přirozený vývoj společnosti i umění. Nemohl však vymazat ani vytvořená díla, třebaže pak režimem na dvacet let uložená v trezoru, ani lidskou paměť. Obojího využili tvůrci televizního cyklu filmařských portrétů Zlatá šedesátá, aby se pokusili oživit ducha, lidské zanícení, víru a naději podivuhodného desetiletí. Vyzpovídali přitom bezmála stovku tvůrců a přímých aktérů událostí a sebrali bohatý písemný i obrazový dokumentační materiál, který umožní vytvořit vedle série osobních profilů a vedle historického pohledu na celou epochu od poválečných let i celovečerní film pro kina.
Zatímco jednotlivé části cyklu jsou koncipovány jako individuální výpovědi a především pro domo, celovečerní formát je primárně určován nadosobní konfrontací se světovým kontextem a jeho myšlenkovými a estetickými hodnotami. Ukazuje, kde a čím československá kinematografie šedesátých let a zejména její jádro, nová vlna, překročila utilitární regionální měřítka, o co obohatila kinematografii nadnárodní, kde zůstala její stopa i po přesunu těžiště vývoje jinam. Porovnává práci filmaře ve státem dotované kinematografii i v prostředí volného trhu, pod egidou ideologických požadavků i komerčních tlaků. Předkládá dilema člověka a umělce na přechodu mezi protikladnými společenskými systémy i nesourodými estetickými požadavky, existenciální drama individua svobodně jednajícího i nemilosrdně drceného soukolím okolností.
Šedesátá léta jsou v tomto pohledu epochou šťastné historické konstelace, a to nejen v tehdejším Československu, nýbrž i v celosvětovém měřítku. Epochou naděje a vzestupu, ale také epochou exemplárního lidského rozhodování a uměleckého hledání, k jehož kritériím se budeme opakovaně vracet. Právě k tomu chce film Československá nová vlna po svém přispět.