Narozena 31. 7. 1930 v Moravském Krumlově. Její matka vedla soukromou hudební školu a vyučovala hře na klavír. Po gymnáziu studovala hudební vědu a estetiku na filozofické fakultě University Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Absolvovala v roce 1954, o rok později završila souběžné studium hry na klavír na brněnské konzervatoři. Od studia na hudební fakultě AMU v Praze upustila a v druhé půlce 50. let se externě uplatnila nejprve v redakci lidové tvořivosti Čs. rozhlasu, pak jako scenáristka a asistentka režie (např. Václava Kašlíka) v hudebním vysílání Čs. televize.

Na FAMU studovala v letech 1960-1965 pod vedením Václava Wassermana a později Otakara Vávry režii hraného filmu. K ní si po otevření samostatné katedry přidala i střih a oba obory také absolvovala. Jejími spolužáky byli např. Juraj Jakubisko, Radim Cvrček, Jaromír Borek či Petr Kadlec. Spolupracovala na filmech Jana Němce Sousto (1960) a Evalda Schorma Turista (1961), byla střihačkou druhého školního Občasníku (1962). Sama natočila ve 2. ročníku dokumentární cvičení Nic než souvislost (1961), ve 3. ročníku kombinaci dokumentu a ateliérového cvičení Zpěv, který nezemřel (1962), studium zakončila Fugou na černých klávesách (1964).

Po absolutoriu točila zakázkové snímky pro Krátký film (Spát či běhat? z cyklu Přežije člověk civilizaci, 1965; Televizory I, 1967; Na silnici nejsi sám, 1970) a pracovala ve FSB jako pomocná režisérka a asistentka režie na filmech Otakara Vávry Romance pro křídlovku (1966) a Třináctá komnata (1968). V roce 1967 byla na pracovní stáži u Bavaria Film Mnichov, kde se podílela na střihu francouzských dokumentů o zámcích na Loiře.

V dlouhometrážním hraném filmu debutovala v roce 1969, její prvotina byla však vzápětí uložena do trezoru (distribuční premiéry se dočkala až v roce 1990) a ona sama postižena "nevysloveným zákazem činnosti v oboru". Po překonání dlouhodobých zdravotních potíží pracovala dva roky v kartotéce Univerzitní knihovny, pak inkognito, na jméno Bohumila Sobotky, točila v Propagačním filmu foršpany pro relaci Hovoříme o filmu. Další autorský dokumentární film natočila v roce 1975 (Ženy socialistického Československa), od roku 1977 byla v Krátkém filmu externí, od 1984 interní režisérkou.

Jako autorka námětů, scenáristka, režisérka a od 80. let i střihačka svých filmů se rychle stala přední představitelkou existenciálně laděné linie československého dokumentarismu: Dva týdny se správnými chlapy (1977), Poslední z rodu (1977), Dalešická suita (1978), U nás ve Švábenicích (1979), Ve znamení orla (1979), Hledání (1979), Počítané dny (1980), Den hlavního inženýra (1981), Zahrada plná plenek (1982), Rozhovory (1983), Otázky pro dvě ženy (1984), Posedlost (1985), Variace na téma „hledání tvaru“ (1986), Dukovany – vroucí kotel (1987), Radotín Sound aneb Zpověď jednoho hráče (1988), Za oknem… (1989), Annecy 1989 (1989), Jeden den v Annecy (1989), Proměny přítelkyně Evy (1990), Rafael Kubelík 9. 6. 1990 (1990), Denně předstupuji před Tvou tvář (1992).

Na konci 70. let spolupracovala s Čs. televizí v Ostravě (Život s paprskem světla, 1978; Život jako krásné pole, 1978), v 90. létech pokračovala v televizní práci nejprve dokumentem Konjunkturální portrét aneb Tři životy Vlasty Chramostové (1992), později účastí na cyklech Jak se žije…, Zpověď, Ego a Diagnóza.

Od roku 1982 působila externě na FAMU jako pedagog pro zahraniční studenty, od 1990 je členkou katedry střihové skladby, dnes jako profesorka.

Filmografie

Zabitá neděle - 1969, námět podle stejnojmenné novely Jiřího Křenka, scénář s Jiřím Křenkem

Pevnost - 1994, námět podle povídky Alexandra Klimenta Monopol, scénář s Alexandrem Klimentem, St

Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba - 2000, námět a scénář s Vladimírem Vondrou