Narozen 27. 4. 1938 v Bratislavě. Dospívání prožil v ambivalentním vztahu k autoritativnímu otci, před maturitou v roce 1956 se poprvé neúspěšně pokoušel o přijetí na pražskou FAMU. Pracoval pak rok jako technický úředník v opravně zemědělských strojů, po dvouleté základní vojenské službě fáral v letech 1959-1960 na Dole Petr Bezruč v Ostravě.

S vylepšeným kádrovým profilem byl napodruhé na FAMU přijat a v letech 1960-1965 ji také absolvoval na oboru hraná režie u Bořivoje Zemana a Elmara Klose. Ve scenáristické spolupráci s Milanem Peškem natočil na škole krátké snímky Stopár (1961), Alcron (1963) a 6 otázek pro Jana Wericha (1963, v distribuci 1965). Absolvoval poloinscenovaným autorským dokumentem Učenie (1965) v produkci Štúdia hraných filmov Bratislava, jehož se pak stal v letech 1965-1968 zaměstnancem.Už za studií spolupracoval také s Čs. televizí Bratislava: nejprve krátkým hraným filmem Zádumčivosť (1963), pak hudebními pořady Komorný koncert - Alexander Albrecht (1964) a Komorný koncert - Klavírny recitál Kláry Havlíkovej (1964).

V letech 1965-1972 režíroval na Slovensku svébytné krátké obrazové eseje pro kina i televizi podle vlastních námětů a scénářů: Artisti (1965), Výzva do ticha (1965), Metamorfózy (1965), Analógie (1966), Impresia (1966), Prišiel k nám Old Shatterhand (1966), Sonáta alebo Hľadanie šťastného čísla (1966), Omša (1967), Variácie kľudu (1967), Zanechať stopu (1970), Deň radosti (1972). Je autorem námětů krátkých dokumentů Návraty za šťastím (Vlado Kubenko, 1969) a Lili Marlen (Peter Mihálik, 1970) a uplatnil se též jako herec ve vedlejších rolích. Sporadicky jako dokumentarista pokračoval i v 70. a 80. letech (Let modrého vtáka, 1974; Ma-tel-ko č. 9, 1975; Miesto medzi ľuďmi,1981; Husia koža, 1983). Žánrovou výjimkou zůstala televizní inscenace Doktor Jorge (1977).

Od roku 1968 přešel do Štúdia hraných filmov Bratislava, o rok později zde natočil svůj první celovečerní hraný film 322. Ten byl brzo po nástupu normalizace uložen do trezoru, znemožněn byl i připravovaný režijní debut D. H. v bratislavském Divadle na korze. Zákazem byl až do roku 1988 postižen ihned po uvedení jeho celovečerní dokument Obrazy starého světa (1972), teprve ve stejném roce 1988 měl premiéru film Ja milujem, ty miluješ, natočený už v roce 1980. Přesto dokázal kontinuitu své tvorby udržet a v 90. letech ji završit dokumentární alegorií o poválečné totalitě Papierové hlavy (1995).

Od roku 1992 přednáší na Filmové a televizní fakultě VŠMU v Bratislavě, od roku 1998 je profesorem. V letech 1996-1998 byl prezidentem Slovenskej filmovej a televíznej akadémie. Vydal knihu básnických textů a fotografií Slepec a nahá slečna (1999) a 3 scenáře. 322, Obrazy starého světa, Růžové sny (2005). Působí jako dramaturg, nové teritorium tvořivosti nalezl zejména ve fotografické tvorbě, jejíž výběr shromáždil v knize Záznamy a odkazy (2006).

Filmografie

322 - 1969, námět D. H. s Jánem Johanidesem podle jeho povídky Potápača priťahujú pramene mora ze sbírky Súkromie, scénář D. H., spolupráce na scénáři Ján Johanides

Obrazy starého sveta - 1972, námět a scénář D. H. s použitím fotografií Martina Martinčeka a Vlada Vavreka

Ružové sny - 1976, námět a scénář D. H. s Dušanem Dušekem

Ja milujem, ty miluješ - 1980, uveden 1988, námět a scénář D. H. s Dušanem Dušekem

Tichá radosť - 1985, námět a scénář D. H. s Ondrejem Šulajem

Súkromné životy - 1990, námět a scénář D. H. s Katarínou Benčičovou, ČSFR / SRN

Papierové hlavy - 1995, námět a scénář D. H., SR / Francie / Švýcarsko / SRN / ČR