Narozen 4. 8. 1940 v Tišnově. Pochází z rodiny místního hoteliéra, který byl po roce 1948 vyvlastněn.V rodišti vystudoval gymnázium, zájem o literaturu a výtvarné umění ho po maturitě v roce 1957 přivedl ke zkouškám na FAMU. Z kádrových důvodů byl odmítnut, po další maturitě na roční Osvětové škole v Brně byl přijat až napodruhé. V letech 1958-1963 studoval hranou režii u Elmara Klose, ve třetím ročníku byl na rok odeslán do výroby a pracoval jako brusič v ZPS Gottwaldov.

Na škole natočil krátké filmy Nebe a silnice (1959, nedochován), Malíř Kamil Lhoták (1960) a ateliérová cvičení Před potopou (1961, nedochováno) a Pan Pelíšek (1962, nedokončeno a nedochováno).Absolvoval středometrážními reportážně esejistickými "poznámkami o folklóru" Moravská Hellas (1963) v produkci Krátkého filmu.

Během základní vojenské služby (1964-1966) u Čs. armádního filmu natočil monotematické číslo Armádního filmového měsíčníku č. 3/1965 k 20. výročí osvobození Ostravy a střihový Armádní filmový měsíčník č. 5/1965 o armádách států Varšavské smlouvy. S režisérem a kameramanem Ivanem Koudelkou dotočil a sám střihově dokončil reportážní dokument o povodni na Dunaji Stoletá voda (1965).

Přípravy na celovečerní hraný debut přerušila politická obleva roku 1968, během které realizoval metodou cinema direct demaskující dlouhometrážní dokument o zákulisí prezidentské volby Spřízněni volbou (1968) a pak i množství materiálu ze srpnových pookupačních dnů. Ten se později zřejmě ztratil.

Do roku 1975 působil za základní plat jako dokumentarista Krátkého filmu, odešel po suspendaci na místo asistenta střihu. Materiál pro snímek Nový byt (1976) byl už bez jeho účasti sestříhán na třetinu a podepsán Kristiánem Topičem. V letech 1975-1979 se živil jako úpravce vody pro vysokotlaké kotle ve vysočanské spalovně.

V roce 1979 emigroval s rodinou do Francie, po půl roce odešel do USA, kde pracoval ve fotolaboratoři a marně se pokoušel uplatnit některý ze svých filmových projektů. Protože byli mezi tím s manželkou Dagmar Urbánkovou-Vachkovou odsouzeni za nelegální opuštění republiky na dva roky, požádal po jejím vážném onemocnění o milost a v roce 1984 se vrátil do vlasti.

Uchýlil se do Tišnova, kde pracoval jako řidič u podniku Potraviny, od roku 1986 byl obchodním cestujícím s knihami a propagačním referentem pražského nakladatelství Olympia. V roce 1986 natočil v Krátkém filmu patnáctiminutový výukový film Správné měření.

Od roku 1990 točí znovu pro Krátký film, Českou televizi a soukromé producenty a postupně realizuje, zejména ve více než patnáctihodinové tetralogii souhrnně nazvané Malý kapitalista (1992-2002), motivy některých svých starších látek. Od roku 1994 je pedagogem FAMU, od roku 2002 vedoucím katedry dokumentární tvorby. Věnuje se též poezii a výtvarnému umění, výrazem jeho tvůrčího a uměleckého kréda je kniha Teorie hmoty (2004), jejíž součástí je i stejnojmenná teoretická studie jeho tchána, amatérského fyzika Otakara Urbánka.

Filmografie

Spřízněni volbou – 1968, DOK

Nový Hyperion aneb Volnost, rovnost, bratrství – 1992, scénář K. V.

Co dělat? (Cesta z Prahy do Českého Krumlova aneb Jak jsem sestavoval novou vládu) – 1996, scénář K. V.

Bohemia docta aneb Labyrint světa a lusthauz srdce (Božská komedie) – 2000, scénář K. V.

Kdo bude hlídat hlídače? Dalibor aneb Klíč k Chaloupce strýčka Toma – 2002, scénář K. V.

Záviš, kníže pornofolku pod vlivem Griffithovy Intolerance a Tatiho Prázdnin pana Hulota aneb Vznik a zánik Československa (1918-1992) – 2006, scénář K. V.