Narozen 19. 6. 1942 v Praze. V osmi letech mu zemřela matka, vychovával jej otec, původně bankovní úředník, pak z kádrových důvodů a po přestěhování úředník v cukrovaru v Českém Brodě. Po něm zdědil literární sklony a stejně jako on se také začal ochotnicky věnovat divadlu. Pokračoval i na střední škole Jana Nerudy na pražské Malé Straně, neúspěšně se pokoušel o přijetí na herectví na DAMU, v sezóně 1959-1960 působil jako elév v Krajském divadle pracujících Most.

Přijat na DAMU byl napodruhé a absolvoval ji v roce 1965, načež přešel na studium filmové a televizní režie na FAMU u Elmara Klose. Souběžně s přijetím na DAMU v roce 1960 se zároveň uplatnil jako herec ve filmech Osení (Václav Krška, 1960), Ďáblova past (František Vláčil, 1961), Muž z prvního století (Oldřich Lipský, 1961), Zlaté kapradí (Jiří Weiss, 1963), Vysoká zeď (Karel Kachyňa,1964), 5 milionů svědků (Eva Sadková, 1965), Dýmky (Vojtěch Jasný, ČSSR / Rakousko, 1966), Fantom Morrisvillu (Bořivoj Zeman, 1966), Jarní vody (Václav Krška, 1968), Maratón (Ivo Novák, 1968), Těch několik dnů... (Yves Ciampi, ČSSR / Francie, 1968), The Bridge at Remagen (Most u Remagenu, John Guillermin, USA, 1968), Bitva o Hedviku (Julian Dziedzina, 1972), Holka na zabití (Juraj Herz, 1975), Páni kluci (Věra Plívová-Šimková, 1975, zde také kryl svým jménem už zemřelého autora scénáře Jana Procházku), Krátky život (Zbigniew Kużmiński, ČSSR / Polsko, 1976) ad. V 70. a 80. letech byl vesměs obsazován jen do vedlejších rolí, hlavní roli sehrál jen v koprodukčním filmu Písně by neměly umírat (Giorgi Kalatozišvili, ČSSR / SSSR 1983).

V roce 1965 hostoval v Národním divadle ve hře Ze života hmyzu v režii Miroslava Macháčka, v téže době hrál už také v inscenacích Čs. televize (např. Odcházeti s podzimem, Václav Krška, 1965) a později tu začal i režírovat (např. Almara, 1971, v 70. letech v bratislavském studiu magazín o filmu Ráčte vstúpiť, později Zírej holube!, 1987; Dámská jízda, 1988; Strašidlo cantervillské, 1989 aj.).

Na FAMU natočil reportážní rozhovor Armstrong (1965), v Dokumentárním filmu pak krátké dokumenty Dívka (1966) o lékařce a herečce Hedě Škrdlantové (* 20. 7. 1943), své první ženě, Občané s erbem (1966) o životě šlechty za socialismu, Dva šálky kávy (1967) o činnosti pražské Seznamky a absolventský hraný středometrážní film Houslista (1969)..

V dlouhém hraném filmu debutoval v roce 1970 snímkem Takže ahoj, poté byl odsunut do dabingu a k hrané tvorbě se dostal až po deseti letech tvorbou pro děti a mládež v gottwaldovském studiu. Od ní se po třech filmech vrátil do FSB společensko kritickými dramaty. Spolu s Martou Kadlečíkovou a Tiborem Vichtou je autorem námětu filmu Noční jazdci (Martin Holly, 1981).

V 90. letech natočil první polistopadový film v soukromé produkci Tankový prapor (1991), věnoval se komerční tvorbě filmové i televizní (sitcom TV Nova Policajti z předměstí, 1998), posléze se na půdě České televize začal vracet k k literárním adaptacím (Tuláci, 2001), společenským dokumentům (Lidé s erbem, 2001) i pohádkám (Trampoty vodníka Jakoubka, 2005). Často obsazoval svou třetí manželku, kostýmní výtvarnici Simonu Chytrovou (* 1962).

Publicistickou tvorbu, se kterou započal už v roce 1964, shrnul do vzpomínkové knihy Tváře jak dětské prdelky aneb Příběhy českého filmaře (1997), s Davidem Laňkou vydal knihu rozhovorů a textů Waterloo po česku aneb Marná svátost manželství (2002), další texty publikoval ve svazku Nač se bát Frankensteinů aneb Moje cesta k transplantaci (2007).

Filmografie

Takže ahoj – 1970, námět Kristina Vlachová, scénář V. O. s Kristinou Vlachovou

Sonáta pro zrzku – 1980, podle stejnojmenného románu Vojtěcha Vackeho, scénář V. O. s Vojtěchem Vackem

Skleněný dům – 1981, námět a scénář Irena Charvátová

Stav ztroskotání – 1983, námět Vojtěch Vacke, scénář Vojtěch Vacke a Petr Švéda

Co je vám, doktore? – 1984, námět a scénář Antonín Máša, spolupráce na scénáři V. O. a Zdeněk Svěrák

Druhý tah pěšcem – 1985, námět Jiří Čermák a Jaroslav Dietl, scénář Jaroslav Dietl

Jako jed – 1985, podle stejnojmenného románu Karla Zídka, scénář V. O. s Jiřím Justem

Antonyho šance – 1986, námět Rudolf Ráž, scénář V. O.

Bony a klid –1987, námět Radek John, scénář V. O. s Radkem Johnem

Páni Edisoni – 1987, námět a scénář Jitka Pistoriusová

Ta naše písnička česká II – 1990, námět a scénář V. O., Radek John

Tankový prapor – 1991, podle stejnojmenného románu Josefa Škvoreckého, scénář V. O. s Radkem Johnem

Nahota na prodej – 1993, námět Josef Klíma, scénář V. O. s Josefem Klímou

Ještě větší blbec, než jsme doufali – 1994, námět Petr Markov, Luděk Sobota, scénář V. O. s Petrem Markovem a Luďkem Sobotou

Playgirls – 1995, podle románu Vladimíra Párala Playgirls I, scénář V. O. s Vladimírem Páralem

Playgirls 2 – 1995, podle románu Vladimíra Párala Playgirls II, scénář V. O.

Waterloo po česku – 2002, námět a scénář V. O. podle vlastních povídek